Jurij FEDOSJUK
Ze sovětského tisku
Kresba Věra ŠÁRKOVÁ
Zahleďme se na mapu světa. Od Baltu a Černého moře až k Tichému oceánu se na jedné jeho šestině rozprostírá jediná země, eurasijská velmoc, vlast více než čtvrt miliardy lidí různých ras a národností, kteří hovoří 110 jazyky a dobrovolně se sjednotili ve svazovém státě. Na toto území se vešlo jedenáct z dvaceti čtyř časových pásem. Když Moskvané prožívají slavnostní půlnoční okamžik a pozvedají novoroční číše, obyvatelé Čukotského poloostrova mají první poledne nového roku.
Změna roku je pro sovětského občana významnou událostí soukromou i společenskou. Vždyť každý rok znamená další stupeň nahoru, z něhož se člověk rád ohlédne nazpět a rád se soustředí k dalšímu vzestupu.
A takový je i mezník let 1976-1977. Skončil první rok desáté pětiletky, který ukázal, že závažné a odpovědné úkoly vytyčené plánem se úspěšně plní. Byl to rychlý start slibující dobrý finiš. Štafetu prvního roku pětiletky přejímá nový rok, rok 1977, a ten je zvláště významný, neboť v listopadu oslavíme 60. výročí sovětské moci, která zaostalou ruskou říši proměnila v jednu z nejvyspělejších a vzkvétajících zemí světa.
"Šedesát let, to je méně než průměrný lidský věk," řekl na XXV. sjezdu KSSS L. I. Brežněv. "Za tuto dobu však naše země prošla cestou, která se rovná staletím.
Vybudovali jsme novou společnost, společnost, jakou lidstvo dosud nepoznalo. Je to společnost bez krizí, společnost neustále rostoucí ekonomiky, vyspělých socialistických vztahů, společnost opravdové svobody. Je to společnost, kde vládne materialistický světový názor. Je to společnost pevně věřící v budoucnost, ve šťastné komunistické zítřky. Tato společnost má před sebou neomezené perspektivy dalšího všestranného pokroku."
Vraťme se však k mapě Sovětského svazu. Jsou na ní vyznačeny jen nejdůležitější projekty a stavby pětiletky - vždyť ukázat vše je prakticky nemožné. Uveřejněné fotografie nám přirozeně poskytují jen zběžnou představu o rozsahu prováděných prací. Nicméně, řiďme se zásadou: je lépe jednou vidět než stokrát slyšet. A proto pojďme na cestu od východních hranic SSSR na západ.
Od skalnatého pobřeží Tichého oceánu až k uralskému pohoří se rozprostírá Sibiř - kraj, který se svou rozlohou rovná území USA.
Slovo "Sibiř" kdysi vyvolávalo vžité představy. Sibiř, to byla zima, nezalidněná krajina a zaostalost. Zima tu zůstala, nezalidněnost a zaostalost patří už minulosti. Velký ruský vědec 18. století Michail Lomonosov předpovídal, že potenciál Ruska poroste zásluhou Sibiře. Jeho proroctví se naplňuje. Sibiř odkrývá člověku stále štědřeji svá bohatství. Právě tento kraj a ostatní východní oblasti zabezpečí veškerý přírůstek těžby ropy a zemního plynu i výroby hliníku, plánovaný na tuto pětiletku. Zabezpečí rovněž 90% přírůstku těžby uhlí, přibližně 80% přírůstku výroby mědi a 45% celulózy.
Přesun těžiště národního hospodářství na východ a na sever je jednou z hlavních zvláštností rozvoje SSSR v desáté pětiletce a v dalších letech. Už dnes "se kuje klíč", jímž budou otevřeny dveře k nezměrným bohatstvím tohoto území. Je jím stavby století - Bajkalsko-amurská železniční magistrála o délce 3200 km, která má význam nejen pro dopravu. Po obou stranách trasy, kde dřímaly husté lesy a skrývaly se neprostupné bažiny, vznikne široký pás průmyslových měst osad. Zvučné jméno BAM budí tajgu jako úder zvonu, nutí ji, aby sloužila lidem, a přináší jí hospodářský a společenský pokrok.
V posledních letech se v SSSR stále častěji používá nový termín, totiž územně průmyslový komplex. Tak se nazývají rozsáhlé oblasti, kde se rozvoj velkých odvětví národního hospodářství uskutečňuje komplexně, v těsné návaznosti na přísně vědecký podklad. To vše se buduje se zřetelem k zdrojům levné elektrické energie. A není náhoda, že nejvíce komplexů tohoto druhu se staví právě v intenzívně budovaných východních oblastech SSSR.
V desáté pětiletce bude v základě vybudován Bratsko-usťilimský komplex na řece Angaře (výroba hliníku, celulózy, kartonu aj.). Elektrickou energii mu bude dodávat Usťilimská vodní elektrárna, která v roce 1980 zahájí provoz o plném výkonu 4,3 miliónu kW. Mimochodem, sibiřské řeky jako například Angara, pramenící z nejhlubšího jezera světa, jezera Bajkal, a Jenisej, do kterého se vlévá, získávají stále větší popularitu právě díky kaskádě již vybudovaných nebo teprve rozestavěných vodních elektráren.
Máme-li hovořit o rekordech energetiky, pak na prvním místě je nutno uvést Sajansko-šušenskou vodní elektrárnu o výkonu 6 miliónů kW, která se staví na horním toku Jeniseje. V této pětiletce budou dány do provozu její první agregáty.
Zvláštní místo v národním hospodářství země zřejmě zaujme Západosibiřský komplex se střediskem v Ťumeni. Není tomu tak dávno, co se tato oblast stala v SSSR hlavní základnou těžby ropy. K roku 1980 se zde bude těžit 3000 miliónů tun. Pro zpracování "černého zlata" se ve starobylém Tomsku buduje petrochemický kombinát.
Na jihozápadě asijské části SSSR leží Kazachstán. Oblast kdysi ryze dobytkářská je už po dvacet let známá jako největší obilnice země: na obdělávaných celinách se tu v úrodných letech sklízí průměrně 16 miliónů tun obilí. Zemědělskou republikou však Kazachstán není, neboť za poslední půlstoletí zde zmohutnělo hutnictví železa a neželezných kovů, strojírenství, těžba uhlí a ropy, výroba průmyslových hnojiv.
Střední Asie je exotická, svérázná země. Před šedesáti lety začalo její národní, kulturní a hospodářské obrození, lépe řečeno znovuzrození na naprosto novém sociálně ekonomickém základě. Hospodářství, které po staletí znalo pouze bavlník, dobytkářství a řemesla, je nyní mnohoprofilové: je tu moderní strojírenství, hutnictví neželezných kovů, elektrotechnický a elektronický průmysl. U Nurecké vodní elektrárny, vybudované na horské řece Vachš, se rozvíjí Jihotádžický územně průmyslový komplex (hliník, elektrochemie). Rozsáhle se rozšiřují zavlažované plochy a do nedávna neplodná poušť se tak mění v kvetoucí bavlníková pole a zahrady.
Za uralským pohořím začíná evropská část Sovětského svazu, kterou protínají řeky Volha, Don a Dněpr. Severní nížiny poseté obrovskými kameny vystřídává pásmo hustých stinných lesů, které přecházejí v malebnou lesostep a posléze ve step. Na jihu nás vítají palmy a magnólie, typické pro subtropické podnebí.
Průmysl roste i zde, ale spíše cestou technické rekonstrukce než výstavbou nových podniků. V těchto hustě obydlených místech se prvořadý význam přikládá přirozeně ochraně životního prostředí. Kraj tvoří z velké části málo úrodná nečernozemní půda; na rozvoj zemědělství tohoto pásma SSSR, které se rozlohou rovná dvanácti Angliím, je v této pětiletce určeno 35 miliard rublů.
... Starý Oskol nenajdete zdaleka na každé mapě; leží na jihu Ruska, v oblasti proslulé Kurské magnetické anomálie. Její bohatá rudná ložiska přinesou tomuto skromnému venkovskému městečku, jehož název je poznamenán přívlastkem "starý", nový život. Buduje se zde moderní elektrometalurgický kombinát, který bude vyrábět ocel přímou redukcí železa.
Stejně zapadlé jako Starý Oskol byly i Naberežnyje Čelny. Ale dnes v jejich sousedství vyrostl obrovský komplex závodů KAMAZ na výrobu nákladních automobilů o velké nosnosti. Potřeba těchto aut roste úměrně tomu, jak se osvojují nová území v SSSR. Výstavba KAMAZ pokračuje. Ročně opustí tento závod 150 000 nákladních automobilů a čtvrt miliónu dieselových motorů.
Vodní energetické zdroje jsou v evropské části SSSR téměř vyčerpány. Stačí, když si vybavíme Volhu, za poválečná léta ozdobenou bohatým věncem vodních nádrží a vodních elektráren. Proto se zde budují převážně tepelné a atomové elektrárny. Z celkem osmi atomových bude největší leningradská se 4 milióny kW.
Západní oblasti země byly za druhé světové války prosáklé krví miliónů sovětských lidí, kteří nejen bránili svou vlast, ale také přispěli rozhodující měrou k osvobození Evropy od fašismu. Co bylo zničeno, bylo dávno obnoveno, co bylo zraněno, bylo vyléčeno; na těchto místech vyrostly novostavby, dálnice, průplavy, průmyslové podniky, půda je zmeliorována. Ale vzpomínka na padlé hrdiny žije dál v srdcích lidí a v tisících památníků.
A konečně máme před sebou západní hranici SSSR, která se stala hranicí míru a dobrých sousedských vztahů. Spolupráce se socialistickými evropskými státy, založená na vzájemných výhodách a socialistickém internacionalismu, nabývá v této pětiletce nevídaného rozmachu. Politický a ideologická jednota zemí tohoto společenství neustále sílí.
Na konci našeho putování po mapě SSSR se ptáme i my: Pro koho se budují tak gigantické elektrárny, nesčetné závody a továrny? Odpověď je jednoznačná: Pro blaho všeho lidu, to znamená pro blaho každého člověka. Vzdyť hlavním úkolem současné pětiletky je zabezpečit vzestup hmotné a kulturní úrovně života sovětských lidí. Ve společnosti zbavené vykořisťovatelů patří cely společenský produkt plně a nedílně těm, kteří jej vytvářejí.
Jaké změny tedy nastanou v životě sovětských občanů v této pětiletce? Reálné příjmy na jednoho obyvatele vzrostou o 20-22%. Platby a zvýhodnění poskytované ze společenských spotřebních fondů, bez ohledu na osobní pracovní přínos, se zvýší téměř o třetinu. Přibližně každý pátý občan se nastěhuje do nového bytu. Nájemné, které činí 4-5% rodinného rozpočtu dělníků i ostatních zaměstnanců, zůstane nadále na úrovni roku 1928. Budou postaveny tisíce nových škol, učeben, mateřských škol, jeslí a nemocnic.
Při vykročení do roku 60. Výročí sovětské moci mají občané SSSR plné právo mít dobrou náladu. Jejich život je jak hmotně, tak i intelektuálně každým rokem bohatší. A budoucnost znamená nové příjemné změny. Zlepšuje se, i když pomaleji, než bychom si přáli, také ovzduší mezinárodních vztahů, a myšlenka mírového soužití, důvěry a konkrétní spolupráce získává stále pevnější pozice. Opravdu, svět se mění k lepšímu přímo před našima očima.
poslední změna proběhla 19.6.2006 | zanechat vzkaz | mozbeque@yahoo.com | mapa webu