Sputnik

Atom stvořitel

Unikátní "pohřebiště" a rezervoáry zásob

Výbuch v hloubce 175 metrů pod zemí s poměrně malým jaderným nábojem o síle jedné kilotuny (ekvivalent výbuchu o síle jednoho tisíce tun trinitrotoluenu) se podobal zemětřesení o intenzitě 6-7 balů. Výbuch jako výbuch. Země se zachvěla, ozvalo se dunění a hned po něm charakteristický hukut. A tím to skončilo. Ale jen pro ty, kteří výbuch pozorovali z bezpečné vzdálenosti a bezpečného úkrytu. Pod zemí současně s výbuchem vznikla ohromná dutina o objemu 14 000 m3. Byl to první ze série výbuchů, které měly vytvořit podzemní prostory o objemu stovek tisíc krychlových metrů.

Co a k čemu pak v tomto případě atomový výbuch buduje?

Jedním z nejožehavějších problémů jsou odpady průmyslové i z domácností. Dnes je totiž už nepohltí vody moří a řek. To se týká především tekutých odpadů petrochemického průmyslu. A stavby složitých čistících stanic a železobetonových spaloven vyžadují nesmírné a hlavně neproduktivní náklady.

A ještě něco. má to smysl pokrývat odpadem stovky tisíc hektarů půdy, když už dnes je možné, aby výbuch o síle 25 kilotun vytvořil podzemní pohřebiště pro toxické odpady o objemu 140 000 m3, nebo, což je neméně důležité, podzemní bazény pro ropu, plyn nebo plynový kondenzát?

Co nám říkají chladná čísla? Stavba pomocí výbuchu umožňuje snížit náklady na budování podzemního prostoru na třetinu a spotřebu kovu na pouhou desetinu; na půl promile se zmenší plocha půdy, které by bylo při klasickém způsobu výstavby prostorů pro odpady zapotřebí.

Výbuch jako hasící přístroj

Na ložisku plynu ve Střední Asii vznikl požár. Za den shořelo jeden až půldruhého miliónu krychlových metrů plynu. Více než dvě léta nebylo možno oheň žádnými prostředky uhasit. Ostřelovali jej z ohromných děl, z letadel shazovali fugasy. Požár nepolevil. Až pomohli fyzikové. Přesněji řečeno atomový výbuch o síle třiceti kilotun. Nálož byla připravena ve speciálně skloněném vrtu a odpálena. Podzemní výbuch uvolnil masy půdy, které se zdvihly nad ohroženým územím, zasypaly je a oheň byl zlikvidován.

A Pečora se bude vlévat do Volhy

Již delší dobu sovětské vědce vážně znepokojuje osud Kaspického moře. Hladina vody v něm za posledních několik desítek let poklesla o 2,5 metru. A výpočty ukazují, že další průmyslový rozvoj této oblasti, zvláště výstavba mohutných hydroelektráren, stavby vodních nádrží, růst spotřeby říční vody a s tím spojené klimatické změny povedou k dalšímu snižování hladiny tohoto jezera. V roce 1980 to bude o 0,6 metru, v roce 2000 již o 1,7 metru.

Jak tento problém vyřešit? Nejperspektivnější se zdá změnit tok některých severních řek, které mají nadbytek nevyužité vody, a přinutit je, aby se vlévaly do Volhy. Ta totiž dodává do Kaspického moře vody nejvíce. V našem případě je nejvhodnější řekou Pečora. Aby se mohla spojit s Volhou, je třeba mezi nimi vybudovat kanál v délce 112,5 km. To by konečně nebyl takový problém, ale 65 km trasy povede skalnatou krajinou. Právě zde bude atomový výbuch působit jako hlavní stavitel. Ostatně už jím je. Uskutečnil je již výbuch tří jaderných náloží v hloubce 128 metrů pod povrchem země. Když se dým rozplynul, všichni přítomní uviděli vzniklý příkop. Měřil 700 metrů, byl široký 350 metrů a hluboký 10-15 metrů. Nejdůležitější však je, že během příprav k výbuchu a krátce po něm byla zdokonalena technologie, která umožní vybudovat více než polovinu kanálu Volha-Pečora.

... jako vynález zápalky

Když hovoříme s těmi, kteří se v problematice jaderné energetiky příliš nevyznají, slova 'atomový výbuch' v nich vyvolávají zpravidla hrůznou představu smrtonosného hřibu, který se objevil v roce 1945 nad japonskými městy Hirošima a Nagasaki. Ale již v době, kdy byla jaderná energetika v plenkách, řekl geniální Albert Einstein, že 'objev štěpení uranu neohrožuje civilizaci více než vynález zápalky a všechen další rozvoj lidstva závisí na jeho morálních kvalitách, nikoliv na úspěších techniky'.

První jaderná elektrárna na světě a první atomový ledoborec Lenin, postavené v Sovětském svazu, dokázaly, že je možno využít jaderné energie pro mírové účely. A to, o čem v článku hovoříme, je jen logické prodloužení této cesty. Dnes již v Sovětském svazu nikoho nepřekvapí, že atomový výbuch staví vodní nádrže v korytech vyschlých řek, kterými na jaře v době tání sněhu protékají mohutné horské potoky. Atomový výbuch také obnoví již zdánlivě vyčerpaná ložiska ropy. Výbuch 'překrojí' podzemní vrstvy ropy, spojí je, a tak umožní, že se ropa vzniklými otvory snadno dostane na povrch země.

Atomový výbuch odkrývá také ložiska uhlí a rud, takže je možno dobývat tyto suroviny povrchovým způsobem. 'Drtí' ohromné hroudy apatidů a podstatně tak usnadňuje jejich nakládku a dopravu.

Ale nejdůležitější pro tvořivou činnost atomového výbuchu, bez čehož by jednoduše vůbec stavět nemohl, to je jeho bezpečnost z hlediska radioaktivity.

Než se vůbec začne atomovým výbuchem stavět, vypočítají odborníci všechny varianty bezpečnosti. Této odpovědné práce se účastní lékaři a inženýři, konstruktéři i biologové. Je třeba počítat se vším. Se silo a, jak říkají fyzici, 'čistotou' náboje, s charakterem zeminy, meteorologicými podmínkami, s biologickými údaji o prostředí a také s tím, jak působit na atomový mrak po výbuchu. Jak ukazuje praxe, následky výbuchu lze předpovědět dost přesně.

Při stavbě vodní nádrže o průměru 410 metrů a hloubce 100 metrů bylo použito náboje o síle 100 kilotun. Již za několik dní klesla radioaktivita vody na stanovenou bezpečnostní normu. Touto vodou bylo možno zavlažovat půdu i napájet dobytek. Biologické výzkumy potvrdily, že na růst rostlin a vývoj živočichů neměl výbuch žádný vliv. Zásoby jaderných zbraní na Západě dvoumilionkrát přesahují sílu bomby, která vybuchla nad Hirošimou. Zkusme si představit, jaká hrozba se vznáší nad lidstvem, co by mohly způsobit všechny jaderné zbraně, kdyby byly shozeny na Zemi, a na druhé straně jakou neocenitelnou pomoc přinese jaderná energie, když jí bude využito pro mírovou výrobu.

Přání národů, aby atom sloužil míru, se výrazně projevilo na 30. zasedání valného shromáždění OSN. Představitelé 94 zemí světa hlasovali pro návrh Sovětského svazu o uzavření smlouvy o úplném a všeobecném zákazu zkoušek jaderných zbraní. A smlouva o podzemních jaderných výbuších pro mírové účely mezi USA a SSSR, podepsaná v květnu 1975, je ještě dalším, nyní již zcela konkrétním krokem k řešení celého problému.

Zpět nahoru

Po Svazu sovětů

• Na prahu roku 1977

Lidé, doba, události

• Vesmír ve službách člověka
• SSSR očima cizince

Ekonomika

• Proč právě pětiletky?

Sociologie

• Rodinná aritmetika

Psychologie

• Pozor na pohodlí

Mezinárodní vztahy

• Počasí, podnebí a válka
• Kondor nad Kubou
• Chceš-li mír, připravuj mír

Člověk a příroda

• Místo lomu park

Věda a technika

• Ďábelský trojúhelník
• Slavní roboti
• Světélkující ruce
• Atom stvořitel

Lékařství

• Útok na infarkt

Kultura a umění

• Mistr sta tváří
• Ono se řekne lepenka

Sport

• Dokument z roku 2176

• Povídka
• Sněhurka

Humoreska

• Tajemství úsměvu Mony Lisy

Naše knihovnička

• Křížová cesta

Z dalšího obsahu

• Dopisy čtenářů
• Kronika kulturního života
• Móda
• Vtipy
• Píseň
• Zajímavosti a informace