Postupně zde vzniká archiv záležitostí, které nás upomínají na ne tak vzdálenou realitu. Byla to doba reálného socialismu v jeho sovětské mutaci, naroubovaná do středoevropských poměrů, kde se (především z počátku se značnou místní podporou) uchytila a vydala jisté 'vlastní plody'.
Základem webu je politický plakát ze zemí, ve kterých vládl reálný socialismus. Toto původní téma se s postupem času začalo rozrůstat tak, jak se mi zdálo vhodné web doplňovat nejen plakáty, ale i dalšími druhy materiálů (různé dokumenty, texty, písně a další obrazky), kterými chci dále přiblížit atmosféru socialistické reality.
Plakáty - sem postupně zpracovávám plakáty ze zemí, ve kterých panovaly režimy, pokoušející se vybudovat komunismus. Prozatím jsou zde plakáty ze Sovětského svazu, ČSSR, Kuby a Číny.
Obrazy - zatím zde jsou pouze obrazy socialistického realismu ze SSSR.
Dokumenty - rád bych zde postupně zpřístupnil některé dokumenty, ilustrující dobu reálného socialismu stejně řízně, jako ony propagační plakáty. Některé dokumenty nacházím na netu, jiné po antikvariatech apod.
Ostatní - další materiály, které dokreslují ztracené šedivé časy. Písně (ve formátu mp3 či wav), projevy, obrázky lidí a další nezařaditelné 'srandy', jako např. Sputnik (z ledna 1977). Byl to měsíčník, ve kterém vycházely vybrané články ze sovětských periodik (převážně). Tedy něco jako sovětský Reader's Digest. Někde jsem ho zašantročil. Ale stihl jsem zpracovat (mezi jinými) článek 'Atom stvořitel' o pozitivním potenciálu, ukrytém v atomovém výbuchu. Doporučuji. Je to dost absurdní.
Kniha vzkazů - je kniha vzkazů.
Citace člověka velmi zasvěceného, který stál u zrodu a rozvoje socialistického realismu, bude zřejmě nejvhodnější. Pro nejlepší porozumění velmi doporučuji přečíst si citát dvakrát. Poprve autorovi všechno věřit a teprve až podruhé se na to podívat trochu s odstupem.
... socialistický realismus potvrzuje život jako činnost, jako budování, jehož cílem je neustálý rozvoj nejcennějších individuálních schopností člověka pro jeho vítězství nad přírodními silami, pro jeho zdraví a dlouhý věk, pro velké štěstí žíti na zemi, kterou chce přiměřeně k velkému vzrůstu svých potřeb obhospodařit celou jako krásný domov lidstva, sjednoceného v jednu rodinu. ...
(M. Gorkij) (podrobněji o něm viz. Životopisy online.cz)
K vytvoření toho webu mě přivedly dvě odlišné věci.
Na jedné straně to je značně rozporuplný vztah, který vládne v této veselé republice k naší socialisticko-komunistické minulosti. Vše od totální negace až po skoro romantickou nostalgii. Je to docela pochopitelné. Udivili mě však názory, podle kterých je třeba na tuto etapu našich dejin co nejrychleji zapomenout a jít dál. Obdobné výroky jsou většinou adresovány těm, kteří pravě ke komunismu vzhlížejí s onou nostalgií starých dobrých časů. Přesto nemohu souhlasit. Naopak mám zato, že právě dobré (a pokud možno vyrovnané) povědomí o tom, co bylo, je nejlepší obranou do budoucna i nejvhodnějším (možná jediným) způsobem, jak se svou minulostí srovnat a začlenit ji do našeho společného vědomí o tom, kdo jsme a kým se event. také můžeme stát.
Druhý důvod, který mě přivedl k realizaci tohoto webu a konkrétně k obrazům a především plakátům socialistického realismu je hodně odlišný. Jde o velmi zábavný obsah (z pohledu mladého člověka vystudovaného závěrem devadesátých let) drtivé většiny uvedených materiálů a především o skutečnost, že tyto materiály (obzvláště právě plakáty) mohou v jisté míře posloužit jako svého druhu protilátka pro zvýšení naší odolnosti proti současný propagačním kampaním (nejen na plakátech).
A tím naprosto nechci propagandu podceňovat. Však stačí sledovat dnešní reklamní kampaně - tentýž komický model. Pouze místo propagandy zaměřené politicky tu máme reklamu zaměřenou ekonomicky. To je významný rozdíl, ale způsob působení na lidskou důvěřivost a neznalost je de facto ten samý. Má babička chodívala v padesátých letech na dobrovolnické brigády na poštu (na podmět propagandistické kampaně). Dnes zase někteří z mých kamarádů tráví celé hodiny zkoumáním a porovnáváním nabídek např. různých tel. operátorů (na podmět jejich reklamních kampaní).
V čem je rozdíl, sledujeme-li mechanismus ovlivňující naše chování? Ale komičnost současných reklamních/propagačních kampaní vnímáme jen vyjímečně (a to ještě obvykle pouze tehdy, když je komičnost sama součástí dané kampaně). Jsme prostě příliš v tom. Reklamy/propaganda, zacílená na dnešního člověka, nás má v malíku. A tak sotva dokážeme vnímat její tragikomickou sílu. Zato na materiálech, které byly zacíleny na lidi v jiných historických situacích, dokážeme vidět v jejich nahotě. A není až tak složité inspirovat se tím pro naší dobu. Oč šlo autorům plakátu oslavujícího osvobození Československa Rudou armádou? Byla to svoboda Čechů a Slováků (a dalších lidí žijících v ČSR)? To asi ne. A oč jde autorům reklam dnešních dní přeplněných rozchechtanými, mladými a šťastnými lidmi? Je to jejich štěstí? Zřejmě také ne. Když jsem se dostal k mému prvnímu (a zatím poslednímu) mobilu, tak jsem se u toho rozhodně neculil jak měsíček s loužičkou v trenýrkách.
Jakou informaci k nám má vysílat tento obrázek? Vidíme dva štastné mladé jedince a poletující kartu twist. Ať už chceme nebo ne, když něco podobného zahlédneme opakovaně, tak si pomalu zapíšeme do podvědomí: mají (mám) twist = mají (mám) radost. Pomineme-li, že ti lidé na reklamním obrázku jsou zaplacení manekýni, že se opravdu neradují z eventuelní výhodnosti karty twist, tak zde stále zůstává ten fakt, že daná obchodní firma neprahne po štěstí svých zákazníků, prahne po svém zisku (a v lepším případě teprve zprostředkovaně usiluje i o spokojenost zákazníka).
Tudíž to, co nám autor dílka ukazuje a to, čeho tím chce dosáhnout, jsou dvě různé věci, které spolu nesouvisí. Neukazuje nám štaslivce používající twist proto, abychom byli také šťastní. To samozřejmě neznamená, že by případně někoho nemohlo používání twistu rozesmát. Je to však důvod k nedůvěře, k bezpečnostnímu odstupu, který není snadné si v každodenní záplavě těchto 'šťastných a úspěšných' udržet.
Nebo jiný příklad. Máme zde dva podobné výtvory. Na prvním čte skupina pracujících zaníceně plátek 'Odborář' (plakát je z 50. let). Na druhém pak zase nějaký pracovní tým plesá a hýří radostí nad informací zobrazenou na monitoru (patrně nad svými obchodními výsledky zobrazenými v grafu MS Excel...).
Rozdíly, co se týče formy (ne myšlenky nebo záměru dílka), vidím jen dva: v druhu média (dané dobou) a v tom, že pracující s vážnou tváří studují 'vážné' informace, zatímco obchodníci se radují z dosaženého úspěchu (což je ale na budovatelských plakátech také k vidění).
Když se dnes podíváme na plakát z 50. let, tak nás představa, že by běžný pracující mohl plátek 'Odborář' číst s takovým zaujetím, leda rozesměje. A na co se zde snažím upozornit? Na prostou skutečnost, že dnes se podobně směšným reklamám nesmějeme, nýbrž je z přesycení nepozorně vnímáme (a ony na nás občas zezadu zapůsobí, ani si to neuvědomíme). Přitom absurdita mnohých z nich se může s výtvory socrealu nejednou hrdě měřit.
Přeji tedy příjemnou zábavu při prohlížení plakátů a obrazů, ale nejen těch.
poslední změna proběhla 19.6.2006 | zanechat vzkaz | mozbeque@yahoo.com | mapa webu